[ Skočit na obsah | Skočit k navigaci ]


Starovické okno do minulosti 02

Touto pravidelnou rubrikou bychom rádi potěšili nejen milovníky historie, ale i spoluobčany, kterým není lhostejné poohlédnout se do minulosti a připomenout si významná data v historii obce, která ovšem byla kolikráte významná i pro celé království či ostatní státy.

Ohlédnutí druhé.

Život obyvatel Starovic v průběhu „Velké války“

V tomto, pomalu již sychravém, podzimním období si připomínáme dvě významná data, která svým způsobem částečně souvisí. Prvním datem je 28. říjen 1918, kdy došlo ke vzniku samostatného československého státu. Druhým datem je 11. listopad 1918, kdy došlo k ukončení 1. světové války, do roku 1939 známé jako Velká válka či Světová válka. Tento článek nemá za úkol podrobně mapovat historii této války, spíše přiblížit život obyvatel Starovic v tomto období z pohledu starovických kronikářů.

Psal se 28. červen roku 1914, kdy v Sarajevu prst bosenského stoupence bratrstva „Mladá Bosna“, Gavrila Principa, dvakrát zmáčkl spoušť poloautomatické pistole Fabrique Nationale FN Model 1910. První střela zasáhla arcivévodu a následníka rakousko – uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este do krční tepny, druhá střela směřovala do břicha jeho manželky Žofie Chotkové. Oba dva ještě před příjezdem do nemocnice zraněním podlehli. (Jen pro informaci bych chtěl uvést, že mnoho lidí si stále myslí, že výstřelů bylo sedm. Je to možná i díky filmu o vojáku Švejkovi, kde je prohlášena památná věta: „Sedm kulí, jako v Sarajevu.“ Ve skutečnosti byly výstřely dva. Zajímavostí je, že jedna ze dvou kulek, která způsobila první světovou válku, je dodnes vystavena na zámku Konopiště, který byl v držení arcivévody. Druhá kulka je vystavena ve vídeňském vojenském muzeu.) Na základě tohoto aktu zaslalo Rakousko – Uhersko Srbsku ultimátum, jehož podmínky byly pro Srbsko nepřijatelné, pokud nechtělo ztratit suverenitu. Srbsko ultimátum v plném rozsahu nepřijalo a tak Rakousko - Uhersko 28. července 1914 vyhlásilo Srbsku válku.

Válka ve skutečnosti vznikla jako důsledek krajního zostření rozporů mezi světovými mocnostmi v zápase o sféru vlivu, kolonie, zdroje surovin, odbytiště a trhy. Nejagresivněji postupovalo Německo, které se k dělení kořisti dostalo později po sjednocení (1871) a v boji o získání nových kolonií se jeho zájmy střetly se zájmy nejsilnějších koloniálních velmocí –Británie a Francie. Neustále vzrůstal i spor rakousko-uhersko -ruský o sféru vlivu na Balkáně. Atentát na arcivévodu byl již jen bezprostřední záminkou pro vypuknutí tohoto konfliktu. Válka tedy propukla mezi dvěma koalicemi: Mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnosti Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, Francie a carské Rusko. K Dohodě se připojily další státy, v roce 1915 Itálie a v roce 1917 USA. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko - Uhersko. K ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie.
Nyní se podíváme, jak na tyto události pohlíželi starovičtí kronikáři. Veškeré přepisy, které v tomto článku uvádím jsou čerpány ze dvou starovických kronik. Farní kroniky, která byla psána od roku 1842 (kupodivu obsáhlejší a podrobnější než kronika obecní) a obecní kroniky, která byla zpětně dopsána v roce 1930.

Rok 1914

„Rok 1914 byl vzrušujícím rokem. 29. června 1914 přišla zpráva o zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda a jeho choti Žofie v Sarajevu, 28. června 1914 srbskými spiklenci. V říši byl velký smutek, především mezi katolíky, kteří pohlíželi na arcivévodu s pýchou a důvěrou. Následkem tohoto atentátu přišlo k válce mezi Rakouskem a Srbskem. Dne 31. července 1914 o půl 9 hodině večer, přišla zpráva o všeobecné mobilizaci. Naše obec byla velmi rozrušena. Také po několik týdnů, několikrát denně zněl buben obecního strážníka, který rozhlašoval různá válečná opatření. Dne 28. července vyhlásilo Rakousko Srbsku válku. Dne 1. srpna nastalo vyhlášení války Německa Rusku a Francii, dne 3. srpna Belgii, dne 4. srpna Ruska Rakousku, 6. srpna Srbsko Rakousku a zároveň Anglie a Francie 13. srpna Rakousku. Ve 14 dnech stála celá Evropa v jednom ohni.“

Pozn.
Z výše uvedených zápisů je patrné, že si kronikáři neuvědomovali, že půjde o velkou, dlouhodobou válku, která nebude vybojována jen na základě několika bitev.

„Dne 1. srpna přišla 1. výzva, kdy se museli hlásit schopní „Landšturmáci“ (zeměbranci) na jaře odvedení. V druhé polovině září přišla 2. výzva, kdy se museli hlásit muži do 42 roku života. V obci zůstalo jen 18 koní z nichž 16 bylo také dáno do seznamu. Celá vesnice, jako by vymřela. Byl nedostatek kamenného uhlí. Do armády byl povolán jediný starovický řezník a 2 krejčí, ačkoli předtím nikdy nebyli odvedeni k zeměbrancům. Jeden z krejčích byl vdovec se dvěma dětmi. Hned v srpnu, v 1. týdnu války, bylo ze Starovic povinně odevzdáno 5 vagonů potravin, které byly rozdělovány na hlavním hustopečském nádraží (Pozn. Jedná se o nynější nádraží Šakvice) přijíždějícím vojákům. 13. září 1914 přicházeli do Starovic první uprchlíci z Haliče. Jejich příchod způsobil v obci velký rozruch.“

Pozn.
Halič je historická oblast v současnosti rozdělena mezi Polsko a Ukrajinu. Během 1. světové války zde v době od 26. srpna 1914 až do 11. září 1914 proběhla ofenzíva ruské armády proti armádě Rakouska – Uherska. Rakousko – Uhersko zde utrpělo porážku, uvádí se, že zde mělo ztrátu až 300 tisíc mužů. Dalších 350 tisíc vojáků ruské jednotky zajaly. Jednalo se o vojáky ze slovanských zemí, kteří se vzdali dobrovolně. Českoslovenští zajatci se pak přihlásili do legií.

„V následujících dnech přicházeli další uprchlíci z Polska. Tito byli v celku dobře situovaní, moderně oblečení. Dámy i páni. Tito měli s sebou služebné a podomky. Nastěhovali se do domu č.p. 26. Jejich pořádající tance, muzicírování a zpěv v době tak smutné, vyvolávaly u starovických hněv. Tito Poláci se brzy přestěhovali do Hustopečí. Přišli další Poláci, kteří byli dobří lidé. Navštěvovali pilně bohoslužby a i jinak se vyznamenávali zbožností. Na dovolenou přicházeli první nemocní a lehce ranění na zotavenou. Mezi nimi přišel také zdejší 34 letý vinař. Domů přišel 25. září a 26. září u něj začal průjem. Hustopečští doktoři izolovali jeho dům a na vrata byla přibita varovná cedule. Nemocný byl prohlédnut a celá obec se třásla před cholerou, kterou vracející se vojáci přivlekli již do Vídně a do Brna. Zemský sanitní inspektor zjistil 29. září u jmenovaného (jméno však není uvedeno) skutečnou asijskou choleru. 30. září bylo vybubnováno, že starovičtí nesmí prodávat žádné potraviny do Hustopečí a na obec byla uvalena karanténa. V obci patrolovali 3 strážníci, kteří od 29. září bydleli v domě č.p. 128 až do 7. října. Ten den přijel v automobilu z Brna sanitní komisař a poněvadž nezjistil žádný další případ cholery, nechal vybubnovat, že se všechna omezovací opatření ruší.“

Pozn.
Rád bych na tomto místě chtěl zmínit ještě jednu nemoc, která se objevila na konci 1. světové války. Jednalo se o tzv. španělskou chřipku. Její první známky se podařilo vystopovat do amerických vojenských táborů na jaře 1918. Společně s vojáky se později dostala do Francie a odtamtud zase do Španělska. Právě ve Španělsku propukla naplno a odtamtud také získala své jméno. Druhá vlna chřipky přišla z druhé strany světa. Na podzim roku 1918 vypukla v jihoruském Ašchabadu, odtamtud pronikla do Íránu a pak se usadila v Afghánistánu. Pak už se začala během pár týdnů objevovat po celém světě, nejprve v přístavech a pak i ve vnitrozemí států. Roku 2005 se japonským výzkumníkům podařilo virus španělské chřipky oživit. Využili k tomu v ledu zmražené tělo nalezené na Aljašce, které v sobě infekci N1H1 neslo. Zjistilo se, že původem španělské chřipky byl vysoce infekční virus, který běžně napadá vepře. Co se obětí týče, nejčastěji se udává číslo 25 nebo 40 milionů. Ty se však týkají jen vyspělých zemí, mrtvé v Číně, Indii a Africe tehdy nikdo nesčítal. Odhaduje se, že i s nimi dosáhl počet obětí asi 300 milionů!

„20. října 1914 bylo odvedeno 16 mužů, 20 ti letých, narozených v r. 1894, kteří byli doprovázeni hudbou a také plačícími ženami a děvčaty. 3. prosince 1914 bylo odvedeno 13 ročníků. Službu v armádě museli nastoupit muži narození v letech 1878 až 1890 a všichni dosud neschopní mládenci a muži. Museli se dostavit do Hustopečí k odvodu a 16 z nich bylo uznáno. 2 svobodní a 14 ženatých. Některé rodiny odvedených hořce plakaly.“

Rok 1915

„7. června 1915 přibylo do obce 12 Slovinců z Istrie, kteří byli ubytováni v domě č.p. 121. Bylo to 5 dětí, 6 žen a jeden 70 letý muž. Vyhnala je válka, která propukla kolem svatodušních svátků v Itálii.“

Pozn.
Istrie je poloostrov v jaderském moři. Většina poloostrova patří v současnosti Chorvatsku, zbývající část Slovinsku a Itálii. Ač byla Itálie dříve spojencem Německa a Rakousko-Uherska v rámci Trojspolku (1882), do války zprvu nevstoupila a byla neutrálním státem. 23. května 1915 se ale přidala na stranu Dohody za slib území na Balkáně a to právě Istrií a Dalmácií (Terst).

„Většina uprchlíků z Haliče se v roce 1915 vracela ze Starovic zpět domů. Uprchlíci z Istrie zde ale trpěli zimou, na kterou nebyli zvyklí a pro kterou neměli dostatečné oblečení. Slovinci totiž byli vesměs chudí, zatímco Poláci a Rusňáci (Ukrajinci z území Rakouska-Uherska) byli většinou úředníci a podúředníci. Uprchlíci z Haliče byli zaměstnanci dráhy. Od 15. března dostával se chleba a mouka na lístky. A to jen předepsané množství, pro osobu týdně 1,40 kg. Nejlépe na tom byli lidé z venkova. Naopak lidé z měst, zejména úředníci, jak se proslýchalo, když byli odkázáni pouze na lístky, trpívali hlady. Přišly doby, že od listopadu 1915 se na lístky téměř nic nekoupilo. K tomu byla enormní drahota. Před tím platil pisatel těchto řádků -farář Rudolf Renda – denně za hovězí maso 50 h, za pečeni 1 K a to stačilo pro 3 příslušníky rodiny. V roce 1915 platil měsíčně za stejné množství průměrně 70 K. Vykrmená husa stála 50 K, 1 kg másla 6 K, kopa vajec 12 K. Kroupy hrách a boby nebyly vůbec k dostání. Tele stálo 1.600 K, kůň 2.500 K a prase 400-500 K. V roce 1915 bylo dost vína, ale bylo vesměs kyselé. Přesto stál litr mladého vína 68 h a po vinobraní až 90 h. Výtěžek z lesů byl menší, protože chyběly potahy a pracovní síly. Ženy, děti a starci obstarávali domácí a polní práce. Dne 15. září byly zavedeny lístky na tuk ( 120 g týdně) a lístky na máslo ( 100 g týdně ). Spotřeba masa byla omezena zavedením třetího bezmasého dne. Bezmasé dny byly: pondělí, středa a pátek. Pro úsporu ječmene byla upravena i výroba piva. Na jednu osobu bylo povoleno čepovat ½ litru na den. Každý týden přicházel průvod žen z Hustopečí, které kupovaly například máslo přímo od hospodyní, poněvadž na týdenním trhu ve čtvrtek nedostaly nic, nebo velmi draho. Nouze začala být hlavně u chudých. Rolníkům se ale dařilo dobře. Vydělali mnoho peněz. Měli dobrou mouku, ne šrot, měli dobrý chleba, ne něco, co se chlebu a někdy ani jemu nepodobalo. Zabíjeli si neustále sami prasata, měli dost masa. Komise z okresního hejtmanství sice chodily na kontroly, sepisovaly zásoby dům od domu, kdo však mohl zaručit pravdivost přiznávaného množství. Mnozí vojenští dodavatelé byli souzeni za přestupky. Od listopadu se v obchodech neobjevily ani rohlíky ani žemle. Nebylo dodáváno uzené zboží, ale ani tvarůžky. My jsme žili v rozruchu a naději, na vítězství a na mír. Válka trvá již 17 měsíců.“

Pozn.
V této části jsme si mohli povšimnou jaké byly ceny domácích zvířat a potravin v roce 1915. V následující části z roku 1916 si všimněte, jak začaly ceny rapidně narůstat a životní úroveň obyvatel klesat.

Rok 1916
„V zimě 1915-1916 nebylo kamenné uhlí. Bojovalo se podle novin denně a často i v noci. V Srbsku a v Přímoří, v Rusku a ve Flandrech. Naše naděje na mír je neotřesitelná. Všechny bitvy 30. leté války netrvaly 17 měsíců. Bohu díky, my starovičtí jsme dosud neslyšeli žádné dunění děl, přirozeně mimo zdejší vojáky. Zdejší kostelník naříká, že musí k ranní kávě přikusovat brambory a pisatel musel napomínat jednu ženu, která říkala, že se nyní musíme modlit v Otčenáši, „Dej nám naše denní brambory“. Naši vojáci strádají daleko více, něž „šosáci“ doma. Ceny poživatin podle cen válečného obilního úřadu byly: cent pšenice 38 K, žita 31 K, ječmene 32 K, ovsa 30 K, hrachu a čočky 50 K, bobů 40 K, kilo sádla 8 K, taktéž másla, litr mléka 32 h, kopa vajec 12 K, litr vína 2 K, litr piva 1 K. Bída a nouze byla vždy větší a patrnější. Svíčky, petrolej a mýdlo nebylo možné sehnat ani na lístky, takže lidé nemohli pro nedostatek uhlí topit. K tomu hladověli a neměli ani světla.“

Pozn.
Během 1. světové války došlo k enormnímu nárůstu cen zboží a potravin. Abychom si to dokázali představit, níže uvádím tabulku cen potravin a zboží těsně před vypuknutím války a po válce. V posledním sloupci je uveden procentuální růst. Během války plat obyvatel bohužel nenarůstal. Jako ukázku zde uvádím plat některých profesí. Zde je jasně vidět, že některé profese by si za svůj měsíční plat nemohli ke konci války dovolit ani jednu vykrmenou husu. Údaje jsou čerpány z českého statistického úřadu a moravského zemského archivu v Brně, za což bych chtěl poděkovat.

Druh zboží Cena v roce 1914 Cena v roce 1919 % rozdíl
Hovězí maso 1 kg 1,80 K 20 K 1.111 %
Vepřové maso 1 kg 1,96 K 28 K 1.428 %
Skopové maso 1 kg 1,60 K 24 K 1.500 %
Vepřové sádlo 1 kg 1,60 K 24 K 1.500 %
Kopa vajec (60 ks) 4,80 K 73 K 1.520 %
Máslo 1 kg 3,20 K 56 K 1.750 %
Vykrmená husa 6 K 240 K 4.000 %
Brambory 1 kg 7 K 200 K 2.857 %
Cukr 1 kg 0,80 K 3 K 375 %
Káva 1 kg 4,20 K 46 K 1.095 %
Mléko 1 litr 0,12 K 3 K 2.500 %
Čaj 1 kg 70 K 240 K 342 %
Párek uzenek 0,10 K 2,60 K 2.600 %
Pivo ½ litru 0,14 K 1 K 714 %
Víno 1 litr 0,60 K 16 K 2.667 %
Mýdlo 1 ks 0,76 K 36 K 4.736 %
Uhlí 1 q 2,30 K 21 K 913 %
Pánský oblek 70 K 1.600 K 2.285 %
Pánský límec 0,50 K 7 K 1.400 %
1 pár bot 16 K 240 K 1.500 %
Podrážky 2 K 60 K 3.000 %
Ponožky 0,70 K 16 K 2.285 %
Košile 7 K 80 K 1.142 %
Mouka 0,40 K 20 K 5.000 %

Platy vybraných profesí během 1. světové války:

Farář 156 K/měsíc
Strojní inženýr 450 K/měsíc
Okresní úředník 170 K/měsíc
Ředitel okresního úřadu 500 K/měsíc
Poručík 140 K/měsíc
Major 334 K/měsíc
Polní maršál 1.750 K/měsíc

„Dne 21. listopadu v 9 hodin večer zemřel v zámku Schönbrunn ve Vídni císař František Josef I. Stařičkého rakouského mocnáře, který po 70 let řídil s otcovskou láskou osudy svých národů, není více. Správa o smrti, jakož i o dřívější nemoci stařičkého císaře, přišla zcela neočekávaně a působila bolestně na staré lidi, velké i malé, vznešené i prosté a snížila na krátko radost z práce. Od úst k ústům šlo: „Náš dobrý císař je mrtev.“ Zemřel, aniž se dočkal konce války, ve smutné podzimní době, kdy se nedostávalo potravin, uhlí, palivové dřevo, petrolej a pod. Bylo nařízeno zvonění, Rekviem a jiné. Podle pragmatické sankce přejal moc a dědictví jeho synovec Karel I. V proklamaci ze dne 21. listopadu 1916 obrátil se mladý mocnář na své národy. Mnoho tíže a velké odpovědnosti je skryto v budoucnosti pro mladého panovníka…“

Rok 1917
„Pro nedostatek topiva bylo přerušeno vyučování ve škole. Nevyučovalo se 14 týdnů. Začátkem ledna 1917 a v únoru byly velké mrazy, až -20°C. Ještě 7. dubna silně sněžilo. V roce 1916 – 1917 bylo ve Starovicích internováno mnoho ruských zajatých vojáků, kteří zdejším lidem pomáhali při domácích polních pracích. V dubnu 1917 byly rozděleny poslední lístky na petrolej. Většinu potravin, jako mouku, brambory, nebylo možno koupit, ani petrolej ne. V létě už nebyl. Víno stálo až 6 K litr. Představit si, že lidé musí večer sedět ve tmě je nemožné. Nepochopitelné, že rolníci nemají benzin pro mlátičky, že lidé nemají co kouřit a že na druhé straně přijede 22. a 23. května 1917 automobilem 5 pánů z Brna s hořícími cigárami v ústech a 4 rozsvícenými lucernami, do Starovic na výlet. Zřejmě válečné břemeno není stejně rozděleno. Na konci května 1917 bylo veliké sucho. Nepřicházel déšť, nouze hrozila. 24. května 1917 uprchli tři internovaní ruští zajatci. 26. května 1917 bylo zdejších 15 mužů od 47 do 50 let odvedeno na vojnu. Místo Poláků, z nichž zůstala pouze jedna žena železničáře, její dcera a služka a Slovinců, přišli sem roku 1916 židovští uprchlíci z Haliče a Bukoviny. Byli však ubohou náhradou za silné Istrijce. Hlásili se až v květnu 1917 k menším pracím, například k pasení hus apod. Židé byli umístěni v různých domech a často měnili byty. Po velké zimě byly všechny práce venku opožděné. Pivo bylo dostat velmi zřídka, co pivo, to byla obarvená voda bez hodnoty, bez chuti. 8. srpna 1917 stále zuří válka. Žádný dovoz. K tomu ještě horký, suchý hubený rok. Ve stínu bylo 31 °C. Žádné potraviny, žádné uhlí, také žádné dřevo na topení, žádný oděv teplý, žádné světlo, žádné boty, žádné ovoce, žádná zelenina. Všeobecné rozladění. Ba dokonce kuřivo, cigáry a cigarety nebyly. Tlustí lidé hubli. Měšťáci přicházejí na venkov, aby zaměnili cukr, svíčky, mýdlo, kávu a petrolej za protihodnotu. Tato válka přinesla nečekaný obrat v mínění všeho lidu. Dříve utíkali lidé z venkova do měst a do továren a zapomínali na známé a příbuzné na venkově. Nyní vidíme kající se syny a dcery venkova, měšťáky, úředníky a řemeslníky vraceti se zpět do vesnic a slyšíme nářek: „Ach, kdybych měl aspoň políčko.“ Městské dámy pěstují ve svých vznešených bytech drůbež, ba dokonce prasátka, obdělávají každé obdělávatelné místečko na dvorech zeleninou. Měšťáci, kteří disponují většími peněžními prostředky, skupují za nekřesťanské ceny všechny zbývající přebytky od sedláků, takže zemědělští dělníci a domkaři ztěžují si na větší hlad než měšťáci. Kronikář jest zvědav, jak všichni ti, kteří za války velmi rádi navštěvovali opovrhované selské jizby, aby si opatřili potraviny, by se zachovali, kdyby se sedlákům neurodilo. Aniž bych byl prorokem, mohu říci: „Nevděk světem vládne.“ Podzim 1917 přinesl mnoho vína nejlepší kvality. Již v půli září sbírali vinaři ranné druhy a 23. září bylo hlavní vinobraní. Jeden litr burčáku stál 4 K. Co bude stát čisté víno? Tehdy vypukla mezi vepři, husami, kachnami, neznámá choroba, na kterou vymřelo mnoho zvířat. Také lidé trpěli chorobami žaludku a střevním katarem. Počet narozených byl stále menší. To je důsledek doby. Kdo si to vezme na svědomí? Za peníze se už nedalo nic koupit. Vládl směnný obchod. Všechno upadalo. Na válku se vydávaly veliké částky a na ostatní se peněz nedostávalo. Dne 11. a 12. listopadu 1917 o martinských hodech, byla zde poprvé od počátku války taneční zábava. Pravděpodobně pod dojmem porážky Italů na Soči a postupu našich vojsk na řeku Piavu, jakož i předpovědi úplného zhroucení ruské armády. Vstupné 4 K za každého chlapce a 2 K za každou dívku bylo odevzdáno na Červený kříž. Koncem roku 1917 nastává na všech frontách změna. Němci téměř na všech frontách ustupují. A to něco znamená. Od 19. listopadu do 3. prosince 1917 chodí zase vojenské komise dům od domu kvůli potravinám, přes to, že venkov byl v pravém slova smyslu vydrancován. 20. prosince dostala jedna zdejší selka za 40 kg ořechů 360 K. Naproti tomu jiný sedlák musel zaplatit za jednoduché zimní šaty pro dceru 281 K a za boty zaplatil 200 K. Říkal: „Ještě dobře, že to byly ušpiněné zmačkané peníze.“

Rok 1918
„Noviny oznamují příměří s Ruskem do 18. ledna 1918 a zároveň mírová jednání s týmž státem, při čemž: „Z naší strany jednají princové, knížata, hrabata, excelence a podobně, z ruské strany revoluční lůza“. V Rusku jsou odstraněny a zrušeny všechny tituly a stavovské rozdíly, šlechta oloupena o své statky a vyhnána ze země a „židé Lenin a Trocký tam vládnou“. Kdo by si nevzpomněl na všechny vznešené činy ze strany velkostatkářů a šlechticů, kronikáře napadá píseň „Osude, Osude, jak jsi nemilosrdný?“

Pozn.
Zajímavý názor kronikáře na dění po „ruské revoluci“ ze 7. listopadu 1917. Je zde vidět již stupňující se nenávist vůči židům. Vše, co je špatné pochází od židů. Dále i v předchozím textu z roku 1917 můžeme vyčíst, že kronikář si stěžuje, že židovští uprchlíci, kteří přišli do obce v roce 1916, se začali zajímat o práci až v květnu 1917 a to ještě jednoduchou. Nenávist vůči židům se během 1. světové války začala stupňovat. Právě za „ruské revoluce“ jich během pogromů v Rusku a na Ukrajině v letech 1917 – 1922 bylo povražděno až 250.000.

„6. dubna 1918, lidé jsou válkou znechuceni a unaveni. To člověk nerad píše o sobě. S Ruskem mír. 5. června 1918 bylo slyšet v okolí něco jako dělostřelbu. Prý i v Čechách slyšeli už 15. května něco podobného. Nikdo si to nedovedl vysvětlit. Že by nějaký meteor, nebo výbuch v muničních skladech? V lesích u Divák a u Uherčic a jinde se objevují skupiny uprchlých vojáků. Vykrmená husa stojí nyní 240 K. Krávy jdou na porážku, pro armádu. Brzy nebudou žádné. Do Starovic přišli na zotavenou hoši až z Ústí nad Labem. Židovští uprchlíci ze Starovic odcházejí. Hodnota peněz klesá. Směnný obchod trvá. Rolníci říkají o sádlu, máslu, mouce a vajíčkách „to jsou naše peníze“. 1 kg másla stojí až 48 K, litr vína 8 K, 1 kg třešní až 5 K, 1 kg sádla až 60 K atd. Šíří se vloupání do dvorů a vinných sklepů. 19. června po dlouhých a suchých dnech konečně napršelo. Na začátku války byli vojáci zahrnováni vším možným, dnes mnozí přicházejí žebrat dům od domu. Ani členové parlamentu nenacházejí potravu. Červen 1918 – Parlament je vyhladověn. Dnes se píše a mluví mnohem otevřeněji, než dříve. Na podzim 1918 vypuká znovu mor drůbeže. To je zlé pro zásobování, když se hovězí a telecí maso nedostane.“

Tímto zápisem v kronice veškeré informace o 1. světové válce končí. Ve Farní kronice Starovic není žádná zmínka o vzniku Československa 28. října 1918. Dále zde není žádná zmínka ani o uzavření příměří, ani o konci války 11. listopadu 1918. Co se týká zápisů v Obecní kronice Starovic, zde se již bohužel nic nedozvíme. V kronice bylo vytrženo několik listů, právě z období konce války a vzniku Československa. Tyto listy byly vytrženy již před rokem 1945. Po roce 1945 došlo ke zřízení nové kroniky obce, která byla psaná česky a přepisovala dřívější kroniky psané německy. Zde se již kronikář zmiňuje o vytržených listech. Důvodů, proč se kronikáři nezmiňují o vzniku Československa a konci války, může být několik. Nejpravděpodobněji se asi jeví důvod, že Rakousko – Uhersko válku prohrálo a vznik Československa neslo mnoho lidí nelibě. Zvláště u německy hovořícího obyvatelstva, což se týká hlavně Starovic. Další věcí je i to, že když je člověk několik set let zvyklý na monarchii, tak na republiku si těžko zvyká. Lidé se báli nových věcí, jako byla republika, zvláště po tom, co se stalo ve Francii během francouzské revoluce. Rakousko – Uhersko tedy zaniklo, přestože rakousko-uherská vláda ještě podepsala příměří s Dohodou 3. listopadu 1918 ve Villa Giusti u Padovy. Jednání začala 1. listopadu 1918 u Padovy v severní Itálii mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska o příměří. K podpisu příměří došlo 3. listopadu v 15 hodin a platnost začínala od stejné hodiny následujícího dne. 11. listopadu rakouský císař Karel I. podepsal abdikační listinu. Toho stejného dne císař opustil i Schönbrunnský zámek ve Vídni, tímto Rakousko-Uhersko definitivně zaniklo. Osamocené Německo 11. listopadu 1918 podepsalo příměří v Compi`egne, čímž první světová válka skončila.

Na závěr bych chtěl uvést seznam 33 starovických občanů, kteří se nikdy domů nevrátili. Padli, zemřeli nebo byli nezvěstní v 1. světové válce v létech 1914 – 1918. Možná by stálo k zamyšlení, že naše obec na tyto vojáky nepamatuje, tak jak je tomu v ostatních obcích a městech. Škoda, že zde není žádný památník, či alespoň pamětní deska, která by tyto občany připomínala. Přece jen, jednalo se o občany Starovic, kteří zemřeli pro svoji vlast.

1.Dollanský Jakob * 22.4.1894 – padl v Haliči.
2.Dollanský Mathias * 14.1.1884 – zemřel ve vojenské nemocnici v Itálii.
3.Dollanský Konstantin * 7.2.1892 – padl v Itálii
4.Dollanský Stephan * 22.5.1897 – padl v Itálii
5.Dollanský Stephan, nadporučík * 18.12.1887 – střelen ze zadu do hlavy při ústupu v Itálii
6.Dolanský Karel * 16.10.1895 – padl v Rusku
7.Dolanský Reinhold * 7.1.1897 – zemřel ve vojenském lágru v Rusku
8.Bader Bernhardt * 16.7.1895 – zemřel ve vojenské nemocnici ve Vídni
9.Fabian Laurenz * 2.9.1879 – zemřel ve vojenském lágru v Rusku
10.Jokš Silvestr * 30.12.1879 – padl v Rusku
11.Kletzander Karel * 19.1.1896 – padl v Rusku
12.Langer Alois * 14.6.1891 – padl v Rusku
13.Langer Josef * 9.3.1895 – padl v Itálii
14.Langer Josef * 9.3.1885 – padl v Itálii
15.Link Stephan * 28.1.1900 – padl při ústupu v Itálii
16.Maschka Robert * 13.5.1882 – padl v Rusku
17.Maschka Johan * 12.5.1877 – zemřel ve vojenské nemocnici
18.Pfleger Stephan * 4.12.1893 – padl v Rusku
19.Pfleger František * 7.8.1893 – zabit minou
20.Pich Rudolf * 18.4.1895 – nezvěstný
21.Sígl Augustin * 15.8.1885 – padl v Itálii
22.Schwarz Jakob * 22.9.1894 – padl v Rusku
23.Schlor Ferdinand * 12.5.1886 – padl v Rusku
24.Schlor Ferdinand * 12.10.1877 – padl v Rusku
25.Schlor Ferdinand * 16.4.1894 – padl v Rusku
26.Schlor Ferdinand * 20.5.1877 – nezvěstný v Rusku
27.Schlor Theodor * 27.9.1879 – padl v Karpatech
28.Schlor Johan * 27.7.1895 – padl v Rusku
29.Schlor Johan * 24.6.1887 – kde padl neuvedeno
30.Sígl Hubert * 27.10.1895 – padl v Rusku
31.Zumpf Ferdinand * 25.5.1891 – zemřel na Sibiři v lágru
32.Zumpf Wilhelm * 12.10.1892 – kde padl neuvedeno
33.Šik Ferdinand * 16.5.1899 – zabit v Itálii minou

Sepsal 13.10.2010 Martin Kotásek ml.

Použité zdroje:

Starovická Farní kronika od roku 1842
Starovická Obecní kronika zpětně dopsána v roce 1930
Vojenský historický archiv
Český statistický úřad
Moravský zemský archiv
www.wikipedia.cz