[ Skočit na obsah | Skočit k navigaci ]


Starovické okno do minulosti 04

Touto pravidelnou rubrikou bychom rádi potěšili nejen milovníky historie, ale i spoluobčany, kterým není lhostejné poohlédnout se do minulosti a připomenout si významná data v historii obce, která ovšem byla kolikráte významná i pro celé království či ostatní státy.

Ohlédnutí čtvrté.

Starovice v období 2. světové války a odsun německého obyvatelstva

O tom, jak žili obyvatelé Starovic a co vše se událo před druhou světovou válkou a během ní, můžeme pouze spekulovat. Obecní kronika, která je psána německy, končí rokem 1929. Svazek kroniky, který pokračoval v letech 1930 – 1945 byl pravděpodobně ztracen nebo zničen na konci druhé světové války, nebo při odsunu německého obyvatelstva odnesen. Hlavním pramenem, ze kterého můžeme vycházet je Farní kronika, která je psána od roku 1842. Ovšem i zde je o období 1930 – 1945 psáno poskrovnu, spíše více informací je věnováno církevním událostem. Není se také čemu divit, když se zde v období druhé světové války vystřídali čtyři faráři a z toho dva byli zatčeni gestapem. Tohle asi nebyla doba na podrobné sepisování aktuálního dění v obci. Nemusíme ale chodit daleko. Když si vezmeme kupříkladu město, jako jsou Hustopeče, tak v jejich kronice najdeme také málo zápisů z období druhé světové války. Zápisy jsou spíše nahrazovány výstřižky z novin. A později doplněny zpětně na základě vzpomínek pamětníků. Následující záznamy jsou posbírány z různých útržkovitých zdrojů a poskládány v jeden posloupný celek, abychom si udělali alespoň základní představu o životě obyvatel během druhé světové války a jejich následném odsunu.

Rok 1938

V roce 1938 byla okrajová území, kde žili obyvatelé německy mluvící, jako Sudety, připojena k Říši. Jižní Morava se stala součástí oblasti – kraje Neder Donau. Okresním městem se stal Mikulov. Pro katolíky bylo důležité, že tamější probošt Dr. František Linke se stal generálním vikářem pro německou část brněnské diecéze. Pozn. 27. října navštívil Adolf Hitler Mikulov a přilehlé obce. V tomtéž roce také proběhla změna názvu hustopečského náměstí na A. Hitler Platz.

Rok 1939

16.března byl vytvořen protektorát Čechy a Morava. 17. března proběhla návštěva Adolfa Hitlera v Brně. 1. září 1939 začala válka. Sled front: Polsko, Francie, Dánsko, Norsko, Balkán, Kréta, Afrika, Rusko, Itálie, invazní fronta.

Rok 1942

Jediný záznam z tohoto roku ve farní kronice: „Církev prosí o ukončení bojů, podle výzvy papeže Pia XII.“

Rok 1943

Bohu díky, že v této válce netrpí obyvatelstvo nouzí, jako ve válce první. Dávky jako chléb, sádlo, maso, mouka, jiné potraviny, brambory, mléko, ovoce, zelenina, kuřivo a šatstvo nebyly velké, ale dostávaly se. V tomto roce byla dobrá úroda. Zdejší rolníci mohli splnit své dodávky. Rok byl vcelku suchý, ale byl dobrým rokem pro vinice. Je pochopitelné, že úřady bojovaly proti podloudnému obchodování, zdražování apod. Vypráví se, že za husu se platilo 250 říšských marek, přitom měsíční plat duchovního byl 146 říšských marek. Znovu se zjišťují násilná vniknutí do vinných sklepů a krádeže vína.
Během tohoto roku potkala naši obec dvě neštěstí. Přímo na velikonoční pondělí, při svěcení polí, propukla vichřice, která zapálila stodolu člena církevní rady Edmunda Schlora č. 142. V okamžiku stála stodola v plamenech. Nic nemohlo být zachráněno. Také stodola Pflegera Jana č. 143 shořela. Ještě, že vítr byl nepatrný. To by se jistě oheň rozšířil na celou řadu stodol, směrem k Hustopečím.

Ještě tragičtější neštěstí, při kterém zahynuli 2 lidé přišlo 5. července 1943. Paní Rosina Wenková č. 265, chtěla rychle rozdělat oheň v kamnech. Zřejmě si nevšimla, že v kamnech už hoří a použila láhev s benzínem. Láhev explodovala a paní a její nejmladší ze 6 dětí utrpěli popáleniny 2. a 3. stupně, po kterých dítě krátce po výbuchu zemřelo a matka zemřela ve Valticích v nemocnici. Pohřeb obětí trhal srdce.
Církev slavila první přijímání a den zpovědí, při nichž bylo několik cizích duchovních z řádu Salesiánů: Dr. František Schmidebauer, P. Otto Miller aj. 30 dětí se zúčastnilo prvního přijímání. Poněvadž v Kurdějově byla farnost bez duchovního, vypomáhal zdejší duchovní v Hustopečích, aby mohl hustopečský sloužit v Kurdějově.

Rok 1944

Velikonoční zpověď se uskutečnila jako obvykle. Zpovědi se účastnilo asi 490 věřících. Zpovídal zde také host z Vídně, páter František Jerney a farář z Hustopečí. V udaném počtu byly všechny školní děti a 60 mladých hochů a děvčat. Květen byl měsícem, kdy se věnuje velká péče matkám. Májové pobožnosti měly návštěvu od 200 do 300 lidí. Prvního přijímání na neděli svatodušní se účastnilo 28 dětí. V červnu přišla do Starovic řada matek s dětmi z bombardované Vídně, cca. 50 lidí. 2. června se uskutečnilo biřmování 285 dětí, také jedné ženy 82 roků staré. 6. července začaly letní prázdniny. Naděje na úrodu ve vesnicích je dobrá. Hodnota letošního vína však není nejlepší. Uprostřed září odjíždí zdejší farář na výpomoc do Drnholce za nemocného místního kněze. Péči o zdejší farnost přejímá farář Rödl z Hustopečí. Zastupování trvalo do konce října. Těsně před koncem roku, 29. prosince 1944 zemřel v Mikulově generální vikář, probošt Dr. Linke.

Rok 1945

Větrná zimní bouře se valí přes naši vlast, válečné bouře přes celý svět. Anglo-americké nálety postihují Německo, ale i Rakousko, hlavně Vídeň. Letadla, vracející se z náletu, pouští zbylé bomby také na území Jižní Moravy. Fronta se blíží. Naši vojáci všude ustupují. V březnu byly také do Starovic umístěny oddíly našich vojáků. 9. dubna začínají Rusové pronikat do Vídně. Vídeň je v ruských rukou. Nechce se být na tomto světě. 7. dubna není dodáván elektrický proud. V noci ze 14. na 15. dubna prožívají Hustopeče letecký nálet, hoří řada domů. Obyvatelé Starovic se schovávají do vinných sklepů. Úřední výzvy „opustit vlast“ nejsou uposlechnuty. Nikdo totiž neví, kudy půjde fronta. Obcí táhnou prchající vojáci, mezi nimi i někteří starovičtí. 2 muži jsou určeni pro „volkssturm“.

Pozn. Volkssturm byla německá lidová domobrana, která vznikla nařízením Adolfa Hitlera ze dne 25. září 1944. Byla tvořena civilními osobami mužského pohlaví od šestnácti do šedesáti let. Vyzbrojení, organizaci a výcvik měl na starosti velitel SS Heinrich Himmler. Tato domobrana byla vyzbrojena lehkými zbraněmi (puškami, kulomety, pancéřovými pěstmi) a měla pomoci zastavit útok spojeneckých vojsk.

Na obec dopadají minometné granáty. Kostelní věž dostala 3 zásahy. První zásah vedle okna směrem Hustopeče, druhý zásah vedle ciferníku a třetí zásah roztříštil vrchol věže. Také farář odchází do sklepa. Kolem Hustopečí i v samotném městě se bojuje. Vojáci odcházejí na čáru Uherčice – Židlochovice. Díky leteckým náletům přišli o život 3 starovičtí občané. Také bývalý starovický farář Alois Doležal, který zde působil v letech 1941 – 1943 zahynul při bombardování rakouského Grazu, když bomba zasáhla přímo jeho dům, ve kterém pobýval.
V pondělí 16. dubna 1945 o půl 4 hodině odpoledne jsou první Rusi ve Starovicích. Farář opouští sklep. Všechny domy musí postupně ubytovat ruské vojáky, kterých je 4 – 5 tisíc. Hold, to je válka.
Pozn. číslo udávající počet ruských vojáků je pravděpodobně zveličené.

V úterý 17. dubna přichází na faru ruský generál a umístil se tam. O půl 11 dopoledne útočí německé letadlo palubními zbraněmi na farský dvůr. Je však sestřeleno a padá za stodolami u „Gartlacken“ při horní cestě do Hustopečí. (pozn. mezi Macinkovým a zahradou za Kadlecovým) Generál odjíždí kolem poledne. My odcházíme znovu do sklepa. Další dlouhé noci odchází. Ve středu musí všichni opustit sklepy. Na faře jsou nastěhovaní 3 majoři se sluhy. Na dvoře fary stojí koně, vozy, auta. Řídící učitel ztrácí byt, protože celou školu přeměnili Rusi na lazaret pro své raněné. Bydlí až do svatodušních svátků na faře. Některou noc spí ve farní kanceláři 10 – 12 lidí. Rusové zůstávají, protože fronta stojí. Němci tvrdě bojují a brání se na linii Velké Němčice – Židlochovice. Děla hřmí hned zde a hned tam. Klid není ani v noci.
9. května 1945 německá armáda kapituluje. Rusové slaví vítězství. Celou noc se střílí ze všech možných zbraní. Množí se případy znásilnění. Nechce se žít. 3 obyvatelé Starovic dobrovolně zvolili odchod z tohoto světa a 2 ženy zemřely na následky znásilnění ruskými vojáky. Postupně ruské oddíly odcházejí. Jsou slyšet různé „zvěsti“ o vystěhování Němců do Německa.
Škody na budovách nejsou strašné. Vyhořely 3 stodoly a 1 obytný dům. (Pozn. čísla popisná neuvedena.) Střely z palubních zbraní poškodily mnoho střech a omítek. Při ostřelování kostelní věže byla také střepinami granátu proděravěna věžní koule. Při odstraňování trosek se našla zlatá mince, pravděpodobně z věžní koule pod křížem na vrcholu věže. (Nápis na minci byl v překladu: „SV. JIŘÍ patron jezdců – neustálá pomoc.“) V kostele se ztratilo mnoho věcí. Od zlatých nádobek pro posvátný olej, přes velké množství svící, oltářních přikrývek až po roucha pro ministranty.
Ve Starovicích je pochováno asi 30 ruských vojáků. U kostela je 5 hrobů, 1 hrob u kříže u Losového, 1 hrob za čp. 280 u hřbitova tzv. zahrádky a další hroby asi 5 - 6 na hřbitově. (Pozn. později byla většina těl vykopána a převezena na vojenský hřbitov do Hustopečí.) Během 2. světové války padlo 51 starovických občanů a 12 zůstalo nezvěstných.
Válka je za námi, armády jsou staženy, ale starosti zůstávají. Prezident Beneš chce mít republiku bez německých obyvatel. Němci musí pryč. To je slyšet napořád. V měsíci červnu 1945 vydala vláda republiky provolání, ve kterém vyzývala občany české republiky k urychlenému zabírání hospodářských usedlostí po odsunutých Němcích. Jak píše pisatel farní kroniky: „Začátkem července dostáváme první potravinové lístky. Lístky pro nás mají přetisk „Němci“. Podle úředního výnosu musí mít Němci označení „N“. Radioaparáty musí Němci odevzdat. Němci jsou odváděni na různé práce, někdy daleko od rodin. Největší starost je o vlast, o dům a dvůr.“
Do Starovic přichází stále více Čechů z okolních vesnic, kteří si prohlížejí domy. V sobotu 14. července 1945 se asi 60 českých rodin usadilo ve větších domech. Dosavadní majitelé musejí domy opustit během 1 hodiny a mohou si sebou vzít pouze to nejnutnější. Byli prozatím odstěhováni do tzv. vykázaných domů, kde čekali na odsun. Převážnou většinu tvořily ženy, děti a přestárlí rodiče, neboť muži se z války nevrátili. Byli buď zajatí nebo padli v boji. Mnozí ale raději odchází přes hranice do Rakouska, především do Vídně, kde však je velká nouze a hlad. Ti co zůstávají, zatím pomáhají novým osídlencům při zemědělské práci, za kterou byli placeni. Pisatel farní kroniky uvádí: „Radost z práce, která byla dosud náplní života zmizela. Přitom právě letos byla v dohledu dobrá úroda ovoce a hroznů.“ Množí se i útoky proti němcům. 3 Němci ze Starovic byli zastřeleni při cestě do Hustopečí čerstvě přistěhovaným radikálním Čechem. V Hustopečích je zabito 15 Němců při výsleších a 2 jsou zastřeleni.
Prvními osídlenci byli občané z následujících obcí: Křepice, Velké Němčice, Nosislav, Nikolčice, Šitbořice, Diváky, Těšany a Bořetice. Pak přicházeli ze sousedních okresů: Židlochovic, Břeclavi, Slavkova ba i z Velké Býteše. Celou tuto osídlovací akci po celém okrese vedla osídlovací komise v čele s předsedou Hanákem, který byl učitelem v Hustopečích. Pod její pravomoc spadali místní komisaři. Ve Starovicích byl tímto komisařem Straka Tomáš.
Co se týká církevního života, do Starovic přišel přípis z biskupské konsistoře, že od 22. července 1945 musí být bohoslužby pro Čechy. Ty měl na starosti hustopečský administrátor P. Rödl.
Pisatel farní kroniky uvádí: „Naše největší starost je, že budeme muset odejít, ale kam? Co se týče válečné doby, nebyla několikrát mše. Ani na svátek „všech svatých“ nebyly církevní úkony. Velikonoční přijímání se konalo na „Bílou sobotu“. První přijímání až 1. července. Od začátku března se na škole nevyučovalo. 24. července přichází opět výzva z biskupské konsistoře pro všechny kněze, zda chtějí zůstat na svých místech dále. Jestli ano, pak si musí vyžádat doporučení okresního, nebo místního národního výboru. .Pak církevní úřady požádají o kongruu.“

Pozn. Kongrua je plat duchovního ve státech, kde není odluka od církve, tedy např. i v dnešním Česku.

Místní samospráva převzala pravomoci osídlovací komise a to 31. srpna 1945, kdy se starovičtí osídlenci sešli a utvořili na společné schůzi dvě kandidátní listiny a to za stranu Komunistickou a stranu Národně socialistickou, na kterých byli navrženi členové do místního národního výboru.

Kandidátka komunistické strany:

Mikolajek L., Straka T., Válka F., Zach Ant., Buchta J., Buček J., Fiala Fr., Nasadil J., Dvořák J.

Kandidátka strany národně socialistické:

Chloupek B., Bureš J., Konečný J., Viktorin J., Nevidal František., Klejn Alois., Klobouk Alois., Strouhal Antonín., Partika J.

Předsedou tohoto prvního národního výboru byl zvolen Straka Tomáš a místopředsedou Klobouk Alois.

V Hustopečích byl zřízen v budově bývalého kláštera Piaristů, potom přeměněném na německou reálku, nyní odborné učiliště zedník malíř, internační, sběrný a pracovní tábor Hustopeče. Zde měli být soustředěni zbylí Němci z okolních vesnic i samotného města Hustopeče před následnou deportací do německy mluvících zemí.
Pisatel farní kroniky píše: „Celá řada, zejména mladých lidí, ale také celé rodiny odcházejí do Rakouska, aby se vyhnuli pracovním táborům. Se slzami v očích se loučí s duchovním, od kterého dostávají požehnání, které je má provázet v nejisté budoucnosti. Všechny noviny píší o atomové bombě – světové senzaci. To mají všechny nové vynálezy vést ke zničení lidstva???“
V září postupně odcházejí starovičtí, německy mluvící obyvatelé, příslušníci farnosti do koncentračního, či pracovního tábora Hustopeče. 12. září jich tam bylo přes 400 osob, včetně 27 dětí. 13. září je tam již přes 60 dětí. Je tam také matka tří, či čtyř dětí a nejmladšímu dítěti jsou 3 měsíce.
18. září bylo vyhlášeno, že Němci musí nahlásit všechny hrozny. Kdo neuposlechne, bude vyhlášen za sabotéra a potrestán koncentračním táborem. Další nařízení přišlo v biskupských zprávách. Bylo zde oznámeno, že všechny německé nápisy na antipediích apod. musí být odstraněny, pokud nebude poškozena umělecká stránka. Dále ve všech školách i té starovické bylo zakázáno vyučování německých dětí. Výjimku mělo pouze 16 dětí, které byly ze smíšených manželství.

Další záznamy jsou ve farní kronice psány již česky od roku 1946 zpětně a to novým farářem Petrem Markusem .
 
Ze září 1945 jsou v Obecní kronice Starovic následující údaje:

Vláda republiky se usnesla a povolila čtyři politické strany pro zastoupení v národních výborech. Tohoto usnesení využili občané Starovic, kteří nebyli dosud v žádné politické straně a založili si stranu lidovou a hned požádali o paritní zastoupení v národním výboru. Bylo jim vyhověno a místní národní výbor dne 26. září 1945 byl složen z těchto stran a občanů.

Komunisté:

Mikolajek L., Straka Tomáš, Dvořák J., Zach Antonín., Furch Antonín., Válka František.

Národní socialisté:

Klobouk Alois., Chloupek B., Klejn Alois., Konečný J., Partika J., Viktorin J.

Lidovci:

Štýbl K., Kunc Antonín., Plotnárek M., Záblacký F., Trčka Alois., Štýbl Jar.

Předsedou byl zvolen Mikolajek L. a místopředsedou Klobouk Alois.

Nově zvolení pokračovali v práci pro blaho obce, což se brzy projevovalo tím, že se spravovaly obecní cesty, probíhalo ucelování pozemků, upevňovala se bezpečnost v obci, neboť zde Němci stále přebývali. Některé domy se musely zbourat, protože byly válkou poškozeny, ale nové se nestavěly.
První kulturní akcí byly dožínky, které se konaly po žních v roce 1945, na kterých promluvil k občanům p. Hanák z Hustopečí. Následovala taneční zábava na návsi u kostela a večer v sále na radnici.
Ještě jednou se sešla celá vesnice na slavnosti, při kterém se rozdávaly osídlencům dekrety o nabytém majetku do vlastnictví, podepsány ministrem Ďurišem.


Tohle jsou jedny z posledních starovických záznamů o sudetských němcích. A co se s nimi stalo? Ti, co neodešli sami byli deportováni z hustopečského internačního tábora především do Rakouska. Většina starovických Němců se usadila ve Vídni, v dolním Rakousku a Welsu. Kde někteří žijí dodnes. Ve Starovicích žili po generace pravděpodobně od 13. století, kdy na popud českých panovníků byli pozváni, aby málo nebo zcela neosídlené pohraničí české oblasti kultivovali. Po celá staletí zde hospodařili a budovali své majetky. Při odsunu zde museli vše zanechat. S sebou si mohli vzít dle nařízení jen osobní věci, ložní prádlo, teplé oblečení na zimu. Pokud cennosti, tak pouze snubní prsteny. Tonáž zavazadel nesměla být větší než 50 – 60 kg.

Sepsal 22.7.2011 Martin Kotásek ml.

Použité zdroje:

Starovická Farní kronika od roku 1842
Starovická Obecní kronika zpětně dopsána do roku 1930
Archiv ministerstva vnitra ČR
www.wiki.suedmaehren.at
www.wikipedia.cz