[ Skočit na obsah | Skočit k navigaci ]


Kostel

Starovický kostel je nejvýraznější dominantou obce. První písemná zmínka pochází již z roku 1476. Uvádí se v ní: „kaple hrubých rozměrů 12 x 5 sáhů“ (1 sáh je 180 cm). Druhý záznam je z roku 1494, kde lze již vyčíst komu byl kostel zasvěcen. Je zde uvedeno: „Kaple sv. Jiří se zvonem sv. Jiří“.

Rok 1592 znamenal pro kostel výraznou optickou změnu. Ke kapli byla přistavěna hranolovitá věž, čímž se stal kostel nejvyšší budovou v obci, což mu zůstalo do současnosti. Věž byla postavena na obecní náklady. Stála 483 zlatých, měla gotická okna a uvnitř byly zavěšeny čtyři zvony.

Kostel se tak stal v obci hlavním centrem. Zvony ohlašovaly čas ranního vstávání, poledne a čas večerního odpočinku. Ve dny nedělní a sváteční zvaly věřící do kostela. Nejmenší „umíráček“ provázel zemřelé svým hlasem na jejich poslední cestě na místní hřbitov, který se rozprostíral kolem kostela.

V roce 1791 byl kostel velmi zchátralý a proto byl přestavěn v původních rozměrech 21,6 x 9 metrů. Materiál byl získán z kaple sv. Antonína, která byla na příkaz Josefa II. zrušena.

Největší přestavbou byl nepochybně rok 1885, kdy byl kostel přestavěn prakticky do dnešní podoby. Důvodem byl neustále se zvyšující počet obyvatelstva obce, což mělo za následek, že někteří občané museli při mších stát venku. Plány na jeho přestavbu byly hotovy již v roce 1854, přesto došlo k přestavbě až o 31 let později.

Podélná osa starého kostelíka byla situována z východu na západ, což bylo podle staré Cyrilometodějské tradice, kdy křesťanství na Moravu přišlo z východu. Tak byla také situována přístavba velké chrámové lodi, která má rozměry 21 x 14 metrů včetně zdiva. Starý kostel byl zkrácen o jedno klenební pole, což bylo asi o 4 metry. Ze zbylé části kostela vznikl oltářní prostor (presbyterium), který je poměrně nezvykle hluboký. Jelikož v těsné blízkosti vchodu do starého kostela protékal divoký potok, vznikla zde místní zvláštnost. Je to „kostel nad potokem“. Protože pro tak velkou stavbu zde nebyl dostatek místa, musel být potok pod zadní částí kostelní lodi zaklenut tunelem a nad ním kostel rozšířen. Věž se čtyřmi zvony byla v té době beze změn.

V roce 1911 byla vazba krovu na věži vichřicí silně poškozena a bylo nutno ji opravit a dle zápisů snad i zvýšit. Komise náboženského fondu vedla o způsobu opravy velké spory, které byly vyřešeny až v roce 1914. Věž se konečně po třech letech mohla začít opravovat. Její dokončení v průběhu prvního roku války činilo veliké potíže, neboť všichni řemeslníci museli narukovat do války. Teprve 27. března 1917 byla oprava věže zdárně dokončena. Tím získal kostel dnešní podobu, která je po celý život uložena v mysli každého starovického občana.

Kostel