[ Skočit na obsah | Skočit k navigaci ]


Životopisy duchovních otců 01

 Starovické okno do minulosti

Touto pravidelnou rubrikou bychom rádi potěšili nejen milovníky historie, ale i spoluobčany, kterým není lhostejné poohlédnout se do minulosti a připomenout si významná data v historii obce, která ovšem byla kolikráte významná i pro celé království či ostatní státy.

Ohlédnutí třetí.

Životopisy duchovních správců Starovic (1. část)

Tímto článkem bych rád připomenul životopisy starovických farářů, kteří zde vykonávali své povinnosti v letech 1785 – 1960. Ačkoli je v české republice v lidové mluvě jako „Pan farář“ označován každý správce farnosti, ve skutečnosti v současné době drtivá většina kněží spravujících farnost v ní nezastává úřad faráře, ale administrátora farnosti. Farář byl vždy jednou z nejváženějších osobností, jak na vesnicích, tak i ve městech. Není se čemu divit, vždyť směr vývoje během středověké Evropy byl z větší části udáván církví.
V roce 1785 dalo jeho veličenstvo, římský císař Josef II., zřídit lokalii také v obci Velké Starovice. Do této doby náležela obec do Hustopečí. Za císaře Josefa II. bylo sice zrušeno mnoho klášterů, ale na druhou stranu byly i v menších obcích zřizovány fary, které tam do té doby nestály. V nejstarším starovickém spise „Historia Domestica“ (historie farnosti) je o tomto zřízení tento zápis.
„Za slavného panování Josefa II. římského císaře, obdržela mimo jiné také obec Velké Starovice vlastního duchovního, který byl pro zdejší obec nanejvýš potřebný, především, že obec má bezmála 900 duší, za druhé, tyto duše jsou nejisté ve víře a v mravech.“
Zajímavostí je, že obec již dříve samostatnou farností byla. První zmínka o samostatné faře je ze záznamů kláštera Králové na Starém Brně z roku 1392. Dále podle „Topografie Moravy“ od Řehoře Wolného, měla být fara ve Starovicích zrušena pod vlivem protestantského učení a obec byla přifařena k Hustopečím.
Nyní se podíváme, jaké faráře obec měla, odkud přicházeli a jaké byly jejich životy.

I. Kašpar Bernard Rott (od r. 1785 do r. 1799)

Tento farář se narodil v Horním Slezsku v Hlubčicích. 14 let byl v později zrušeném premonstrátském klášteře v Louce nad Dyjí u Znojma na Moravě. Sedm a půl roku pracoval v duchovní správě a zastával různé úřady, mezi jiným úřad superiora nad profesor Theologie. Do Starovic přišel 29. června 1785, za hlučného jásotu lidu a odebral se do kostela , aby vykonal slavnostní bohoslužby, totiž mši a kázání, jak uvádí kronikář. Tento farář udělal mnoho pro zdejší obec. Za jeho úřadování byl v roce 1791 rozšířen kostel. V té době to byla přístavba od stupňů k hlavnímu oltáři. Nechal znovu přelít rozbité zvony. Nechal v letech 1786-1787 vybudovat budovu fary (nynější budova). Do té doby po dva roky bydlel u Jakuba Dolanského č.p. 31. A dále nechal znovu zřídit farské zahrádky. Je kupodivu, že většinu těchto prací hradil ze svých vlastních peněz. Díky tomuto člověku máme nejstarší zápisy starovické fary a to již ve výše zmíněné historii farnosti „Historia Domestica“, kterou farář Rott založil a v letech 1785-1799 psal. V červnu roku 1799 se stal farářem v Přítlukách a zde také ve vysokém věku v roce 1827 zemřel.

II. Robert Hanák (od r. 1799 do r. 1804)

Byl to rodák z Moravského Krumlova, kněz řádu kapucínského. 21 let byl kooperátorem na více různých farách. Císařem Františkem II. byl pověřen správou starovické fary kde nastoupil dne 12. září 1799. Ve farní kronice je o tom následující záznam:
„Toho dne večer o sedmi hodinách, byl uvítán s jásotem všech lidí, za zvuků trub a bubnů. Budova lokálie (fary) byla osvětlena a bylo vypáleno více ran z hmoždířů.“
I tento duchovní správce se staral o zkrášlení kostela. Dal jej vyčistit a čerstvě vybílit, nechal renovovat obrazy a zároveň opatřil mnoho potřebných a užitečných předmětů. Protože měl zde v obci několik pokrevních příbuzných a to rodinu Karla Fitzka, podařilo se mu pro faru získat již k původní polnosti v Nové Hoře i polnost druhou a to pole zvané „V Šajbě“. V listopadu 1804 obdržel od císaře Františka II. faru náboženského fondu v Zábrdovicích u Brna a tam také zemřel ve vysokém věku roku 1832.

III. Ignaz Neumann (od r. 1805 do r. 1810)

Byl to světský kněz, dříve lokální kaplan v Uherčicích. Nastoupil do duchovní správy ve Starovících 22. března 1805 za panování Františka II. Byl přijat farníky s jásotem a střílením z hmoždířů, jak uvádí dobový kronikář. Tento farář to neměl v obci vůbec jednoduché. Musel zde totiž přestát oba dva vpády nepřátelských Francouzů do obce a to v roce 1805, když byla bitva u Slavkova a podruhé v roce 1809. Místní kronikář se o tom zmiňuje následovně:
„Dne 20. listopadu 1805 pronikli Francouzi na Moravu. Asi 40 mužů se od armády oddělilo aby loupili a přišli přes vinohrady do Starovic. První jim do rukou padl místní kaplan, kterého u kříže , poblíž kostela vysvlékli ze šatů, sebrali mu kapesní hodinky i peníze a nadto ještě doma ho načisto vyplundrovali. Jeho ztráty obnášely v tehdejších penězích téměř 500 zlatých. V roce 1809 s ním nezacházeli tak tvrdě, jelikož Francouzi obsadili Starovice, teprve po uzavření příměří.“
Také za tohoto faráře bylo pořízeno více kostelních potřeb, především velká kadidelnice. Roku 1810 se stal farářem v Troskotovicích , kde roku 1818 zemřel.

IV. Franz Maxmilián Složil (od r. 1810 do r. 1816)

Byl to světský kněz, který se narodil v roce 1759 ve Slavkově. Než se stal starovickým duchovním, tak sloužil jako lokální kaplan v Nikolčicích. Starovického beneficia se ujal v květnu v roce 1810. Tento farář sepsal pro své následovníky jakousi dobovou příručku pro faráře. Uvádí tam vše, co duchovní správce potřebuje nezbytně vědět ke své činnosti, dále zde i přesně objasňuje náhrady a odvádění úroků fary. Hodně toho vykonal i ke zkrášlení kostela, jak píše dobový kronikář. Roku 1816 byl dosazen na faru do Borkovan a následně obdržel hodnost a úřad děkana a okresního školního dozorce v klobouckém děkanství. Po několika letech se obou funkcí zřekl ze zdravotních důvodů. Předal a postoupil svoji faru administrátorovi a zemřel ve svém rodišti ve Slavkově, ve svém vlastním domě 13. března 1833.

V. Vincenc Gräf (od r. 1817 do r. 1827)

Byl světským knězem, narozeným ve Strachotíně v roce 1782. Knězem byl od roku 1805. Čtyři a půl roku působil v Louce nad Dyjí u Znojma. Poté se stal administrátorem v Milfroni. Po čtyřech měsících se vrátil na své předešlé působiště do Louky. Brzy na to obdržel lokálii u sv. Kateřiny ve Znojmě a zároveň byl ustanoven katechetou na znojemské hlavní škole. Po sedmi letech horlivé služby mu byla udělena zdejší lokálie ve Starovicích, kde nastoupil v lednu v roce 1817. Na jeho přímluvu dostal kostel novou kazatelnu, kamennou dlažbu a mnoho jiných okras. V důsledku toho měl pak určité problémy s ostatními farníky. (Pozn. Jednalo se pravděpodobně o domluvu mezi známými faráři. Na základě této domluvy byly použity i jiné zdroje peněz na novou kazatelnu i dlažbu, než které jim byly určeny. Toto se samozřejmě nelíbilo nadřízeným a všichni zúčastnění byli přeloženi.) Nejdůstojnější konzistoř se souhlasem slavného zemského úřadu nařídila přeložení těchto lokálních kaplanů: Vincenc Gräf byl přeložen ze Starovic do Kostelce u Jihlavy, Kostelecký Franz Berschbinder byl přeložen do Starého Petřína a kaplan ze Starého Petřína Antonín Winkler byl přeložen do Starovic. Vincenc Gräf byl v roce 1838 přeložen z Kostelce do Chlumu, také v jihlavském kraji, kde svůj život spokojeně dožil.

VI. Antonín Winkler (od r. 1827 do r. 1860)

Světský kněz, narozený dne 26. září 1786 v Hanušovicích na panství Holštýn na Moravě. Kněžské vysvěcení obdržel v Brně 24. srpna 1810 a byl toho roku ustanoven kooperátorem ve Štítarech, ve vranovském děkanství. Pracoval v tamní duchovní správě od 10. října 1810 do 15. srpna 1814 a na to byl přeložen ve stejném služebním postavení do Jaroslavic v děkanství Hrádek, kde zůstal až do 27. ledna 1818. Na lokálii Starý Petřín byl zemským úřadem presentován 12. prosince 1817 a nastoupil zde 28. ledna 1818. Tam žil spokojeně až do 7. srpna 1827, kdy odtud odjel do Starovic a tam nastoupil svou funkci. Příjezd nastal dne 8. srpna 1827 k sedmé hodině večer ve vší tichosti, neboť právě probíhalo svaté požehnání a tak se odebral s panem administrátorem, páterem Augustinem Gazdou, do kostela a ujal se své funkce. 24. července 1837 v 10 hodin večer byl farář postižen velkým neštěstím. V této době propukl patrně největší požár v historii obce a celá fara, pokrytá šindelem, včetně farských chlévů vyhořela. Kronikář píše o faráři následovně:
„Tento veskrze horlivý duchovní správce, žil jen a jen svému povolání a při své časté churavosti a slabosti neúnavně plnil své povinnosti jako katecheta, kazatel i jako duchovní pastýř. Vůbec, podle vyjádření veledůstojného pana děkana a slavného okresního úřadu, byl vzorem pořádku. Jeho přičiněním bylo, podle zdejších účetních knih, jmění kostelní i chudinské zvětšeno a na jeho přímluvu, byl zdejší kostel potřebně renovován dobrodinci. Měl ještě 20. neděli po svatodušních svátcích kázání a velkou mši svatou a při odpoledních bohoslužbách čtenou litanii a svatém požehnání, načež ulehl. Dne 15. října a dne 18. října byl strachotínským panem lokálním kaplanem Franzem Trülem zaopatřen svatými svátostmi umírajících.“
Tento farář zemřel následkem chronického zahlenění plic, spíše slabostí stáří, dne 22. prosince 1860 o půl desáté dopoledne, ve věku 74 let a byl dne 24. prosince na štědrý den veledůstojným panem děkanem Eduardem Stuchlým na zdejším hřbitově pohřben.

VII. Johann Hanlinger (od r. 1861 do r. 1878)

Narozený ve Vítonicích ve znojemském kraji. Na kněze byl vysvěcen v roce 1838. Narodil se 24. srpna 1811. Byl na mnoha farách kooperátorem, administrátorem, posledně farářem v Obřanech a na konec nyní na základě konsistorního výnosu ze dne 27. prosince 1860 jmenován prozatímním správcem prázdné lokálie ve Starovicích.
Přijel dne 9. ledna 1861 večer, kolem desáté hodiny a dne 16. ledna převzal všechny věci, patřící k vedení duchovní správy od hustopečského děkana Eduarda Stuchlého, v přítomnosti pátera Karla Grohmanna, popického faráře a zástupce patronátu pátera Augustina Klimesche, majetníka mlýna ve Velkých Němčicích. Dne 14. května 1861 byl dekretem slavného místodržitelství jmenován a presentován na lokálii Starovice, načež jej pan děkan 1. června, při příležitosti vizitace, pro vážený počet lidu (jak uvádí kronikář), po mši svaté u oltáře představil, jako oficiálního duchovního správce Starovic. Farář Johann Hanlinger odešel na odpočinek dne 11. listopadu 1878 do Židlochovic. Zemřel po dlouhém utrpení dne 8. listopadu 1889 v Židlochovicích, ve věku 79 let.
Od 11. listopadu 1878 do 28. března 1879 spadaly Starovice pod prozatímní správu do Velkých Němčic pod faráře Františka Tesaříka.

VIII. Franz Říčný (od r. 1879 do r. 1883)

Narodil se 14. února 1830 ve Vršovicích ve Slezsku. Na kněze byl vysvěcen 4. července 1856. Byl kooperátorem v Rouchovanech, Přibyslavicích a v Deblíně. Stal se farářem roku 1866 ve Svatoslavi, 1870 v Palupíně a dostal se na lokálii Starovice dne 29. března 1879. Přijel v sobotu k večeru a byl svými farníky slavnostně uvítán. Jak uvádí kronikář:
„Dne 18. srpna 1883 náhle zemřel na mrtvici. Ještě dal k sobotnímu svatému požehnání zvonit, odebral se do farské zahrady, chtěl cestou do kostela vytrhnout konopnou rostlinu i s kořenem a byl při tom raněn mrtvicí. V půl hodině byl mrtev.“
O prázdnou faru se staral kurdějovský farář Matěj Sitsch až do příchodu devátého zdejšího duchovního.

IX. Josef Hanák (od r. 1883 do r. 1892)

Narozený 8. března 1849 v Lulči u Vyškova na Moravě. Knězem od 25. července 1875, což byl jubilejní rok brněnského biskupa Karla Nöttiga. Na své první místo v duchovní správě byl poslán do Hovoran, odtud po roce do Břeclavi. Ve stejném postavení byl za rok přeložen do Sebranic u Boskovic, kde zpočátku působil jako kooperátor. Potom však po onemocnění tamního faráře Adama Ručičky, sám obstarával duchovní správu a po smrti tohoto faráře dne 27. ledna 1879 fungoval jako administrátor až do 13. května 1879, kdy přesídlil jako administrátor do Sukovce u Olešnice. Dne 29. července obdržel prezentaci na sulkovecké farní beneficium a na tomto místě setrval až do 16. listopadu 1883. Tento den ve tři hodiny odpoledne přijel do Starovic a jako jeho předchůdce byl opravdu slavnostně a nádherně přijat. Tento starovický farář ještě administroval prázdnou faru v Uherčicích a to od popeleční středy 27. února 1884 do sv. Petra a Pavla 29. června 1884. A od 24. dubna do 18. září v roce 1885 měl ještě pod správou prázdnou faru v Kurdějově. K tomu se ještě v roce 1885 staral o přestavbu starovického kostela do té podoby, jak ji známe dnes. Kronikář píše:
„Je obdivuhodné, co všechno tento kněz stačil zajišťovat a řídit.“
Roku 1888 při příležitosti 50 let kněžského jubilea, jeho Svatosti papeže Lva XIII., se účastnil s velkoněmeckým panem děkanem Františkem Tesaříkem a mnoha jinými, cesty do Říma. Během této více než třítýdenní cesty navštívil pamětihodná místa Itálie jako Paduu, Lorett, Assisi, po deset dní Řím, Neapol, Pompeje a na zpáteční cestě i Benátky. Josef Hanák byl pilným pisatelem farní kroniky naší obce, jeho veličenstvem, císařem Františkem Josefem I. byl za jeho pobytu v Brně a jeho návštěvy na svatém Petru a Pavlu, presentován na faru do Dolních Bojanovic, tato fara spadala pod patronát nejvyšší císařské rodiny. Na tuto faru byl poslán 19. července 1892. Přesídlil tam 31. srpna 1892. Dále byl farářem ve Velkých Pavlovicích a zemřel v Hustopečích následkem záchvatu mrtvice 27. října 1910.

X. Wilhelm Böhm (od r. 1892 do r. 1901)

Narodil se v Brně 18. března 1856, vysvěcený byl 16. července 1879. Byl kooperátorem v Medlově, pak administrátorem v Ivani, pak kooperátorem v Miroslavi, administrátorem v Loděnicích, kooperátorem v Dolních Dunajovicích, farářem v Lančově a administrátorem ve Starém Petříně. Dne 14. října 1892 byl jmenován farářem ve Starovicích, kam se ve vší tichosti přistěhoval dne 11. listopadu 1892. Byl tu farářem až do 27. února 1901, kdy přesídlil do Brna. Zemřel 28. září 1904.

Konec 1. části.

Sepsal 18.1.2011 Martin Kotásek ml.
Použité zdroje:
Starovická Farní kronika od roku 1842