[ Skočit na obsah | Skočit k navigaci ]


Životopisy duchovních otců 02

 Starovické okno do minulosti

Touto pravidelnou rubrikou bychom rádi potěšili nejen milovníky historie, ale i spoluobčany, kterým není lhostejné poohlédnout se do minulosti a připomenout si významná data v historii obce, která ovšem byla kolikráte významná i pro celé království či ostatní státy.

Ohlédnutí třetí.

Životopisy duchovních správců Starovic (2. část)

XI. Hugo Horný (od r. 1901 do r. 1902)

Narodil se 29. března 1861 ve Strážnici na Moravě, vysvěcený dne 5. srpna 1883. Byl kooperátorem v Ivančicích, v Podivíně a u sv. Mikuláše ve Znojmě, potom farářem v Pavlicích a Žeroticích u Znojma, odkud dne 5. června 1901 přijel jako farář večer o půl deváté do Starovic. Tam byl na dolním konci vesnice slavnostně uvítán uherčickým panem farářem a veškerým lidem, načež se odebral v průvodu do kostela a udělil svaté požehnání.
Odešel již dne 30. dubna 1902 ze Starovic do penze v 41. roce věku do Pressbaum-Tullnerbachu u Vídně do Bernardina ústavu pro kněze, neboť trpěl kloubovým revmatizmem.

XII. Rudolf Renda (od r. 1902 do r. 1919)

Narodil se 26. ledna 1863 Míškovicích u Holešova na Moravě, ordinován byl 29. července 1888. Do 16. dubna 1890 byl kooperátorem a po roce 1889 po penzionování faráře a emeritního děkana Františka Fajmona, od 22. března do konce července, také administrátorem v Dobšicích u Znojma. 16. dubna 1890 přesídlil jako kooperátor do Modřic u Brna. 29. srpna 1890 jako katecheta obecné školy v Hodoníně, kde působil do konce září 1897 a v letech 1894-95 působil také jako provizorní katecheta a exhortátor na nově otevřené reálce. 30. září 1897 nastoupil jako farář v Lačnově u Vranova nad Dyjí a odtud přešel 23. srpna 1902 v sobotu před 14 nedělí, po svatodušních svátcích, kolem půl jedenácté jako farář do Starovic. zde byl podobně jako jeho předchůdci přijat slavnostně s procesím, střelbou z hmoždířů a hudbou.
Koncem roku 1917 začal churavět a jeho zdravotní stav se zhoršil tak, že o svátku zvěstování Panny Marie roku 1919 omdlel v kanceláři a od toho dne nemohl sloužit mše a ležel na lůžku. Domníval se, že po velikonocích (20.4.) bude moci vstát a plnit své úřední povinnosti. 5. dubna 1919 odpoledne, kdy hospodyně chtěla měnit ložní prádlo, vstal z lůžka, posadil se do křesla a tu ho zastihla smrt, aniž se mohl nechat lékařem prohlédnout. Zemřel na bělokrevnost a byl 8. dubna pohřben slavnostně na zdejším hřbitově.

XIII. Dr. Josef Toman (od r. 1919 do r. 1923)

Narodil se 14. ledna 1880 v Netíně u Velkého Meziříčí. Ordinován byl 26. července 1904. Promoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci 11. července 1912. Dne 19. října byl jmenován konsistorním radou. Byl jeden rok kooperátorem v Prosebnicích u Prostějova a 3 měsíce v Ryšavě. Čtyři roky byl katechetou na národní škole v Brně. 3 roky prefektem a 7 let víceregentem v chlapeckém semináři v Brně a od 1. července 1919 farářem ve Starovicích. V roce 1923 byl povolán jako pastorální profesor na kněžský seminář v Brně, kde ještě v roce 1944 působil v rozličných předmětech a oborech konsistoře a na stolici pro pastorální Theologii. Ještě v roce 1943 s ním mluvil další ze starovických farářů Dr. Karel Malý. Při této příležitosti mu sdělil, že na něj ve Starovicích stále v dobrém vzpomínají. Na to mu Dr. Josef Toman odpověděl: „Víte důstojnosti, moje působení bylo tak krátké, že ani nemohlo dojít k nedorozuměním. Každopádně hodnotím farnost kladně. Nešel bych odtamtud sám na nějakou hospodářsko lepší faru. Volání pana biskupa jsem ale musel uposlechnout.“

XIV. Jan Schneider (od r. 1923 do r. 1924)

V období od září 1923 do 1. ledna 1924 vedl farnost jako administrátor. Z jeho života toho není moc známo, protože nezanechal žádné osobní ani kronikářské záznamy. Podle katalogu kněží brněnské diecéze, za rok 1926 je uvedeno: Narodil se v Klein Tajax roku 1890 a v roce 1918 byl ordinován. V roce 1926 dle toho samého katalogu, vedl jako administrátor městskou farnost Hustopeče. V roce 1924 asi v Hustopečích skončil, protože v roce 1927 je uváděn jako farář v Dobrém Poli u Mikulova, kde podle záznamů generálního vikariátu v Mikulově, působil ještě v roce 1944.

XV. Antonín Běhal (od r. 1924 do r. 1938)

Působil ve Starovicích od ledna roku 1924 do prosince 1938. Ani on nezanechal žádné záznamy, takže se o něm dozvídáme krátké zprávy z katalogu kněží. Podle nich odešel po připojení sudet k velkoněmecké říši v roce 1938 jako farář na odpočinku do Wollein. Farníci na něj vzpomínají, že v každém ohledu konal požehnanou činnost, jednak jako duchovní, jednak jako milosrdný samaritán, který zaháněl a hojil rány duše, ale také i bolest těla.

XVI. Dr. Josef Valoušek (od r. 1938 do r. 1941)

Narodil se v Modřicích u Brna dne 10. února 1912. Ordinován byl 19. prosince 1936 v Římě. 15. října 1938 se stal administrátorem v Hustopečích. Asi o měsíc později převzal péči o Starovice. Bydlel na faře v Hustopečích. Fara ve Starovicích byla prázdná. Jako takový působil požehnaně až do svého nenadálého odvolání z úřadu 7. července 1941. Byl zatčen gestapem a vězněn. Koncem války po čtyřletém věznění, před příchodem Američanů, v dubnu 1945 byl propuštěn z koncentračního tábora Dachau. Na základě pátrání pana Hložka, byly zjištěny následující údaje:
Dr. Josef Valoušek byl ze smíšeného manželství. Matka němka jej vychovávala v němčině, otec čech jej naučil dobře česky. Důvodem zatčení gestapem byly jeho podezřelé styky s čechy. Po osvobození byl ustanoven kaplanem ve Znojmě. V roce 1946 se odstěhoval se souhlasem našich úřadů do Rakouska. Nabízeli mu tam, jako doktoru theologie s římským doktorátem, místo profesora na theologické fakultě. Místo nenastoupil. Projevily se na jeho zdraví dlouhodobé útrapy z koncentračního tábora. Dlouho a velmi těžce stonal. Ošetřovali jej v nemocnici Milosrdných bratří. Po uzdravení vstoupil do jejich řádu, pod řádovým jménem Benedikt. Žil ještě v roce 1987.

XVII. Alois Doležal (od r. 1941 do r. 1943)

Byl to světský kněz apoštolské administratury v Burgenlandu (území Rakouska). Narodil se 25. července 1887 ve Vídni. Na kněze byl vysvěcen v Grazu dne 27. července 1911. Přišel do Dobrého Pole u Mikulova. Do Starovic přišel jako administrátor dne 15. července 1941. Podle předávacího protokolu, pořízeném na faře ve Starovicích dne 11. května 1943, byl proti své vůli , již dne 27. února 1943 odvolán. Přišel nejdříve do Břeclavi, později do Vídně a odtud do Graz-Karlau. V dubnu 1945 zahynul při bombardování Grazu, kdy bomba zasáhla přímo jeho dům, ve kterém zrovna pobýval.
Pozn. Kronikář obce pan Hložek se pokoušel zjistit, proč byl proti své vůli odvolán. Na základě vzpomínek pamětníků, zvláště pak pana Ladislava Války, který byl během války nasazen ve Starovicích jako čeledín, zjistil následující:
„Farář Alois Doležal byl vídeňský čech a jeho kázání bývala ostře mravokárná, neboť v té době byli všichni muži ze Starovic na frontě a místo nich byli na zajištění hospodářství do obce deportováni váleční zajatci. Mnohé mladé hospodyně se k nim chovaly až moc „přátelsky“. Také zde bylo asi 24 dívek z Ukrajiny. Morálka obyvatel byla „uvolněná“. Kněz, jako vídeňský čech proti mnohému při kázáních brojil. Je možné, že i náznakově odsuzoval nesmyslnost války apod. Jednou v neděli na něj čekalo u starovického kostela u obou východů gestapo. Po kázání a skončení nedělní mše jej sebrali přímo když vycházel od kostelních dveří pod věží.“

XVIII. Ph.Dr. Karel Malý (od r. 1943 do r. 1945)

Byl to kněz Salesiánského řádu „Don Bosco“. Narodil se v Laa nad Dyjí v arcidiecézi Vídeň, dne 25. ledna 1907. Studoval a maturoval na gymnáziu v Burghausenu nad Solnohradem v Horním Rakousku. Theologii studoval na gregoriánském gymnáziu v Římě, kde také získal doktorát. Tam byl také vysvěcen na kněze dne 24. července 1932. V létech 1934-1938 byl duchovním ve Vídni. Působil zejména s úspěchem mezi studující mládeží. V roce 1938 se stal lektorem na filozoficko-theologickém salesiánském gymnáziu v Unterwaltersdorfu, kde působil také jako pomocný duchovní. Během války bylo čím dál méně theologů, kteří museli nastoupit vojenskou službu, byli praktičtí duchovní ustanovováni jako administrátoři. Tak se stalo i u Dr. Malého, který 1. března 1943 nastoupil služebně ve Starovicích. O příjezdu je v kronice tento zápis:
„Tehdy nebylo možno nového duchovního přivítat slavnostně. Farníci však byli rádi, že mají faráře. Postupně se představil řídícímu učiteli, starostovi obce a politickému vedoucímu obce – Ortsgruppenleiterovi, jak latinsky uvádí: „Studento in quantumlicet cocordiam servere cum magistratibus“. (Něco jako: „Je třeba pracovati svorně s úřady-tak je to dle předpisů.“) 15. listopadu 1945 byl farář Dr. Karel Malý odvolán ze Starovic, aby se stal vedoucím Salesiánského ústavu ve Winterwaltersdorfu u Vídně.

XIX. Petr Markus (od r. 1945 do r. 1960)

Narodil se 28. června 1916 ve Věteřově, okres Kyjov. Studoval gymnázium na Velehradě a v Praze, kde také v roce 1938 maturoval. Theologická studia vykonával v Brně v letech 1938-1943. Vysvěcen na kněze byl 19. června 1943. Od 1. července 1943 působil jako kooperátor v Královopolských Vážanech, okres Vyškov. Dne 18. listopadu 1945 byl ustanoven administrátorem na faře ve Starovicích. Stěhoval se do obce 22. listopadu 1945 jedním nákladním autem. Měl na něm nábytek pro dva pokoje, hlavně pro kancelář. Jeho zápis je prvním českým zápisem ve farní kronice. Poznamenává: „První dojmy nemilé velmi. Noví osídlenci se vůbec neznají. V obci i domech dvojí obyvatelstvo německo-české…“
Petr Markus byl mladý když přišel do Starovic. Bylo mu 29 let. Byl sportovně založený a rád se přátelil s mládeží. Za jeho působení ve Starovicích měl za hospodyni svoji matku a bydlel s nimi i jeho nevlastní otec Koláček, který dělal kostelníka. Duchovní Petr Markus působil ve Starovicích do 17. března 1960, odtud byl přeložen do Znojma a potom do Popic. Po jeho přeložení se odstěhovali i jeho rodiče zpět do rodného Věteřova. Zákeřná nemoc zkrátila jeho život v padesátém roce jeho života, zemřel v září 1966 a je pochován ve svém rodišti ve Věteřově.

Petr Markus byl posledním stálým duchovním správcem na faře ve Starovicích. Po jeho přeložení do Znojma 17. března 1960 starovická fara osiřela. Od tohoto data byla duchovní správa řízena okolními knězi tzv. „ex kurendo“ to je mimo svoji faru. Část budovy starovické fary byla pronajata na dočasnou kancelář pro JZD Starovice až do 31. prosince 1974, kdy došlo ke sloučení s JZD RA Hustopeče. Od roku 1976 byla budova fary prázdná a velice chátrala, až do její rekonstrukce… Ale to už je na jiný článek…

Sepsal 18.1.2011 Martin Kotásek ml.

Použité zdroje:
Starovická Farní kronika od roku 1842